Komorní komediálně laděná hra zachycuje odvrácenou tvář skandálního života divadelní ikony Sáry Bernhardtové, legendy francouzského divadla, ve společnosti jediného muže - oddaného tajemníka - Georgea Pitoua. Groteskní i jímavé rozhovory již nemohoucí a nemocné Bernhardtové s Pitouem, který trpělivě snáší její rozmary i hašteřivost, otevírají nejen poutavý pohled na svět přelomu 19. a 20. století, ale především do osamělé duše velké osobnosti světového divadla.

Sarah Bernhardtová
(22. 10. 1844 – 26. 3. 1923)
Jedna z nejvýznamnějších divadelních osobností 19. a počátku 20. století.
„Mám hlas, který hladí, a myslím, že opravdu hladí po nervech. Ucho je velmi citlivé místo a můj hlas zde působil vlastně jako „obvaz“ – není-li to příliš prozaické slovo. Cosi v mém hlase odjakživa, podle mého přání, tišilo nebo uvádělo v zmatek, okouzlovalo nebo uklidňovalo, mírnilo nebo rozčilovalo mé posluchače. Lidský hlas dokáže být absolutní zbraní, říkám to pro ty, kdo by to snad ještě nevěděli. Slavnostně to oznamuji politikům, lékařům a advokátům, nemluvě o hercích, kteří se tím živí: existuje způsob, jak s hlasem zacházet a jak ho používat, který vám může dát veškerou moc nad jednotlivcem stejně jako nad zástupem“.
„A vaše herečky, ty hvězdy, jak říkáte! To je jedno. Jak to mluví? Jako moje sousedka u stolu v restauraci, jako moje domovnice, jako belgická královna, mluví jako nikdo a jako každý, ale nikdy nemluví jako divadelní herečky! Nikdy, nikdy, nikdy! Je to hanba! Myslíte, že by některou z vašich hereček mohl někdo zbožňovat?
Děláte si legraci! V novinách je ukazujete, jak vaří, převinují dítě, vysvětlují, jak zůstat mladá, jak se oblékají jako kdokoliv jiný, jak je kdokoliv může navštívit“.
(Françoise Saganová – Sarah Bernhardtová Nezničitelný smích)

John Murrell
(15. 10. 1945 - 11. 11. 2019)
V roce 1968 natrvalo přesídlil do Kanady a v současné době žije v Calgary. Byl původně učitelem na základní škole a hry psal pro své žáky. Dramatické tvorbě se začal plně věnovat roku 1975. Ještěrku na slunci napsal o dva roky později a dílo bylo téměř okamžitě inscenováno. Vedle divadelních her, píše rovněž operní libreta, režíruje a překládá (mj. Čechov, Rostand či Ibsen). Získal několik prestižních cen. Jeho vlastní hry byly přeloženy do patnácti jazyků a hrány ve třiceti zemích světa.