ZuzanaGeislerová

S jakou replikou, kterou jste pronášeli nebo pronášíte v Divadle v Řeznické nejvíce souzníte?
„Jste klaun s pomalovaným obličejem, co kutálí ve světle reflektorů obruč a žebrá o potlesk R. Huggett- Pravda o Pygmalionu. A pravda o divadle. To jsme všichni.“

Máte nějaký rituál, zvyk, specialitu spojenou specificky s naším divadlem?
„Řeznická má zvláštnost, a sice společnou šatnu pro herce i herečky. Z toho vyplývá určitá nedbalost, co se týká osobního studu, zvlášť při rychlých převlecích. Ale to je obecně na divadle pozoruhodné, že se člověk dostává do intimních situací s lidmi, které většinou vůbec nezná.“

Máte nějaký intenzivní zážitek s Řeznickou, ať už jako divák nebo herec?
„Hra Monstrum, která je v současnosti v divadle na repertoáru.“

Jaký máte v divadle oblíbený kout/místo?
„Nejvíc mi vyhovuje ten malý prostor hned vedle jeviště, kde se připravují rekvizity. Tam je klid.“

Jaká tři slova vás napadnou, když se řekne Divadlo v Řeznické?
„Intimní, inteligentní, intenzivní.“

Pamatujete si na první setkání s Řeznickou?
„V roce 1986 jsem v Řeznické hrála ve Strindbergově dramatu “Věřitelé” spolu s Janem Vlasákem a Vladimírem Javorským. Už tehdy jsem měla zvláštní pocit z blízkosti diváků, jakoby člověk hrál doma v pokoji. Celý život jsem strávila na jevištích velkých divadel, ale tady, tím, že vlastně skoro vstupujete do intimního prostoru diváků, ale i oni do vašeho, máte daleko větší zodpovědnost být pravdivý.“

Co byste divadlu popřáli?
„Aby si udrželo svou jedinečnost, a nedalo se zlákat jednoduchostí bulvárního repertoáru.“