MartinFinger

S jakou replikou, kterou jste pronášeli nebo pronášíte v Divadle v Řeznické, nejvíce souzníte?
„Vybavují se mi repliky z Posledního sezení u doktora Freuda, což byla inscenace, kterou jsme hráli s Pavlem Rímským. Šlo o fiktivní setkání Freuda se C .S. Lewisem. Lewis: Bylo to bláznovství, myslet si, že největší tajemství všech dob vyřešíme za jedno ráno. Freud: Ještě větší bláznovství by bylo se o to nepokusit.“

Jaký máte v divadle oblíbený kout/místo?
„Řeznická je opravdu malá, šatna pro herce není výjimkou. A to je kout, kde trávíme čas před začátkem představení. Víc než sedět na židli nebo u ní stát, se dělat nedá. Ale nedá se nic dělat, musíme to takto přežít. Pro mě to není příjemné, jsem zvyklý před výkonem spíš chodit. Čím později tedy večer do divadla přijdu, tím líp. Na jevišti už je to naopak skvělé, miluju ten blízký kontakt s diváky.“

Pamatujete si na první setkání s Řeznickou?
„Poprvé jsem v Řeznické „hrál“ ještě za dob studií na DAMU. Byly to Intimní večery Petra Vydry založené především na kolektivní improvizaci. Blbli jsme tam s Ondřejem Sokolem, Igorem Chmelou, Martinem Myšičkou a dalšími a byla to vždycky velká sranda.“

Co byste divadlu popřáli?
„Hlavně plný sál a v něm diváky, kteří většinově nejsou, jak jsem v Řeznické vypozoroval, na „lidovou zábavu“, ale očekávají něco víc. A když budou diváci, tak snad bude nadále i toto divadlo. Svou malou diváckou kapacitou se jen ze vstupného neuživí a potřebuje podporu. Ovšem právě díky té intimitě a nepodlézavé dramaturgii si diváci odnášejí silné zážitky.“