MášaMálková

Máte nějaký intenzivní zážitek s Řeznickou, ať už jako divák nebo herec?
„Intenzivní je to vždycky, ať jsem v hledišti, nebo na jevišti, je to “ na dosah”. K divákovi i k herci je to tak blízko. Je to někdy hmatatelné "to něco”, co se tam odehrává.“

Máte nějaký rituál, zvyk, specialitu spojenou specificky s naším divadlem?
„Ano, s mou drahou kolegyní, vždy po odehraném představení , v divadelním baru skleničku prosecca. Náš rituál.“

Pamatujete si na první setkání s Řeznickou?
„Můj pan profesor na konzervatoři, Jaroslav Satoranský, nám zařídil ať se jdeme podívat do “Řeznické” na Farmu pod Jilmy, neb jsme měli dělat vybrané dialogy k závěrečným zkouškám z psychologického dramatu. A mě se to divadlo tak líbilo, že jsem tam seděla a moc si přála tam někdy moci hrát. A o pár let později se mi to přání splnilo a tak to tady mám od té doby takovou moji srdeční záležitostí.“