KateřinaMacháčková

S jakou replikou, kterou jste pronášeli nebo pronášíte v Divadle v Řeznické nejvíce souzníte?
„A bylo tam taky divadlo, se skutečným jevištěm a orchestřištěm a taky pár muzikantů z filharmonie, Rusové sehnali nástroje… To byly báječné koncerty.“

Máte nějaký rituál, zvyk, specialitu spojenou specificky s naším divadlem?
„Před každým představením, kdekoliv, se modlím. Jsem hodně pověrčivá, před monodramatem Jeden německý život procházím celý den stejnými rituály, stejně se oblékám… a v šatně hodinu a půl před představením trpím strašnou trémou… Máte nějaký intenzivní zážitek s Řeznickou, ať už jako divák nebo herec? V roce 2020, kdy divadla nehrála, život se zastavil, na nabídku Yvetty Srbové, jestli bych nechtěla hrát 102 letou sekretářku v monodramatu JEDEN NĚMECKÝ ŽIVOT. Půlroční občasné zkoušky s Radimem Špačkem a Yvettou. Objevení toho, co mě ve snu nenapadlo, že bych mohla být sama na jevišti, hledat si cestu k divákům a k samému jádru hraní. Jaký máte v divadle oblíbený kout/místo? Foyer, setmí se, začíná Monstrum… a já mám asi půlhodinku pro sebe … “

Jaká tři slova vás napadnou, když se řekne Divadlo v Řeznické?
„Mamá Brunhilda Monstrum“.

Pamatujete si na první setkání s Řeznickou ?
Do Řeznické jsem začala chodit na začátku 90. let, ten sugestivní prostor mi uhranul, hráli tu skvělí herci v režii skvělých režisérů představení silných emocí, jaká mám moc ráda. A navíc, když tady v mini prostoru udělal Ota Ševčík se svými oblíbenými herci - ŠEVČÍKOVÝM SEZNAMEM – muzikál Hellou Dolly! a později v roce 1994 operetu Polská krev, kde jsem také vystupovala, bylo to jedno z mých nejšťastnějších období. “

Co byste divadlu popřáli?
„Neutuchající potřebu tvořit a hrát, navazovat na to nejlepší, co tu vznikalo, hledat nové cesty… a spokojené diváky. Jsem šťastná, že u toho mohu být.“