Hrdiny jedné z nejznámějších her Josefa Topola jsou dva mladí lidé – milenci. Servírka Évi a stěhovák Véna. Setkáme se s nimi jedné letní noci, kdy při návratu z výletu čekají na zapadlé zastávce na vlak. Vytržení z běhu času je vede dál a dál v mapování jejich dlouholetého vztahu. Zvítězí láska nebo úzkost?
Kočka na kolejích byla slavnou inscenací Divadla za branou, které se v roce 1965 formovalo právě při její přípravě. Režíroval ji O. Krejča, Évi hrála Marie Tomášová, Vénu Jan Tříska.
(Zdroj: Martin Velíšek)

„Hry Josefa Topola zachycovaly od 50. let život způsobem, který se výrazně lišil od režimem proklamovaného socialistického realismu, vždy ho zajímal vnitřní svět člověka a jeho vztah k okolnímu světu, konfrontovaný se základními morálními hodnotami. Debutoval veršovaným historickým dramatem Půlnoční vítr, ale jádro jeho tvorby tvoří hry o mladých lidech a jejich komplikovaném hledání pravdy, čistoty a místa v životě – Jejich den, Konec masopustu, Kočka na kolejích, Slavík k večeři, Hodina lásky, Dvě noci s dívkou. Topol byl blízkým spolupracovníkem Otomara Krejči, přeložil pro něho Shakespearova Romea a Julii, byl spoluzakladatelem, dramaturgem i režisérem Krejčova Divadla za branou. Po nuceném uzavření divadla v roce 1972 se Topol stal zakázaným autorem a od roku 1977 jako signatář Charty 77 vystřídal řadu manuálních profesí. Hry, které v té době psal – Stěhování duší, Sbohem, Sokrate!, Hlasy ptáků – se veřejně nesměly hrát ani publikovat. Jako básník, esejista, překladatel i dramatik přispíval do samizdatových periodik a sborníků, jeho hry i básně byly publikovány až v 90. letech, kdy se také objevily na scéně Národního divadla, Divadla na Vinohradech a dalších scén. Jako dramatik i překladatel her A. P. Čechova a Williama Shakespeara či poezie Williama Blakea a Johna Donna byl mistrem poetické češtiny a jedinečného obrazivého myšlení.“
(Zdroj: Novinky.cz, Radmila Hrdinová, Právo)